MANAŽER VE VYHROCENÉ PRACOVNÍ SITUACI: případová studie individuální konstelace

KONSTELACE V PRACOVNÍM KONTEXTU – přepis rozhovoru.
Kvůli diskrétnosti jsou některé detaily průběhu konstelace vynechány.

Představení situace

Adéla: Můžeš říct, co děláš, jaké je tvoje zaměstnání, čím se zabýváš?

V: Jsem manažer v jedné nadnárodní firmě, v české pobočce nadnárodní korporace.

Adéla: Ty jsi tedy řešil pracovní téma. Chci ukázat právě na tomhle, jak umí konstelace proměnit i nějakou výzvu v pracovní oblasti. Můžeš nastínit, co se dělo, tu situaci a jak ses v ní cítil?

V: To je otázka, která bude mít dlouhou odpověď. Ta situace vznikla tak, že přišel v celku – z ničeho nic, požadavek od našeho nejvyššího vedení. Týkal se jedné oblasti života ve firmě – nebudu konkrétní.

Ten požadavek byl z začátku poměrně dost nepochopitelný a vyvolával ve mně dojem, že je nesplnitelný. Zdál se na první pohled nepochopitelný a současně také nesplnitelný.

Problém byl, že nebylo možné vést o tom otevřenou diskuzi, při které by se daly věci vyjasnit. Byla to situace, kdy požadavek, o kterém jsem nevěděl, jak ho splnit, neměl žádnou variantu. Nebyla mi dána možnost o tom se hlouběji bavit a dobrat se nějakého kompromisu nebo vyjasnění.

Situace byla hodně emocionální, protože jsem se najednou cítil postavený před něco, co jsem:

• nechápal
• nevěděl, jak to udělat a splnit
• nebyla kolem toho diskuze

Výchozí stav byla směsice nejistoty, obav, částečně možná i strachu, protože se asi bojíme toho, co neznáme.

Začaly mi napadat otázky:

• Co to znamená celé?
• Jak to souvisí se mnou?
• Znamená to, že jsem něco dosud dělal špatně?
• Nebo jsem něco neudělal vůbec?
• Proč zrovna taková věc se objevuje teď?
• S čím to souvisí?
• Co se vlastně děje?

Tato kombinace všech otázek a emocí – obav, strachu, nejistoty – stavěla celou záležitost do takového světla, že jsem nevěděl, kudy dál. Přitom tam bylo jasné očekávání, že to vyřeším, že to udělám, že se to prostě musí stát, a to brzy.

Sám jsem se ptal: „No jo, ale co se má stát? Jak se to má stát? To nedává smysl.“ Točil jsem se v kruhu těchto vlastních otázek, nejistoty a obav.

Vyhrocená situace

Adéla: Dá se říct, že ta situace byla pro tebe trochu víc vyhrocená než jiné běžné situace, které zažíváš během pracovního dne?

V: Určitě. Jinak bych to nechtěl řešit.

Běžně jsou situace, kdy:

• znám souvislosti
• vím, odkud a proč to přichází
• vím, co se má stát
• nebo když nevím, co se má stát, tak vím, s kým to řešit, s kým se poradit

A toto byl přesně ten případ, kdy najednou do běžného pracovního života přijde moment, kdy se člověk zastaví a neví kudy dál. Je to stresující.

V minulosti jsem takové situace řešil tím, že jsem investoval spoustu energie a úsilí, nechal jsem se stresovat. Trvalo to dlouho, docházelo k tomu, že jsem udělal dva kroky vpravo, pak jsem musel zastavit, vrátit se zpátky, udělat dva kroky vlevo… nemělo to přirozený průběh.

Už jsem nechtěl opakovat tento způsob. Chtěl jsem najít cestu, jak se v tom zorientovat a zjistit, jak se posunout dál, co má být další krok. Abych se posouval v reálném čase a nemotal se v kruhu emocí, obav a zklamání.

Silné emoce

Adéla: Chceš ještě více popsat tu emoci, která byla pro tebe tak silná?

V: Ze svých zkušeností už vím, že když taková situace přijde, v prvé řadě mě napadají otázky:

• Co jsem udělal špatně?
• Nejsem dost dobrý?
• Zase jsem to nezvládl?
• Jak to, že nevím?
• Ostatní by to určitě zvládli bez problémů…

Jsou to emoce, které souvisí s mojí nejistotou. Tohle už znám z dřívějška a vím, že když se něco takového objeví, je to pravděpodobně téma, na které se musím podívat z jiného úhlu pohledu. Možná to se mnou nutně nesouvisí, ale možná také ano. Chtěl jsem se na to prostě nějak podívat jinak, a tak jsem požádal o pomoc.

Adéla: Takže jsme se rozhodli, že na to uděláme konstelaci. Tím, že jsi byl do té situace vlastně dostán svými nadřízenými, dá se říct, že tam byly i nějaké emoce vůči nim?

V: Ano, to je druhá rovina. První rovina emocí souvisí se mnou samým, jak jsem popisoval.

Druhá rovina souvisí s okolím. Člověk má přirozeně tendence se ptát:

• Co to zase vymysleli?
• Co to má být?
• Co se vlastně děje?
• Odkud to přichází?
• Nechtějí na mě hodit něco, co sami nechtějí řešit?

Ptal jsem se, co se vlastně děje, odkud to jde. Protože tato debata nebyla možná, chtěl jsem na to nahlédnout sám – na tu situaci, na ten propletenec vztahů.

Nadřízené, od kterých to přišlo, znám dlouho a vím, jak fungují. Toto byla situace, kdy to bylo jinak. Byla tam překvapivě silná míra direktivního jednání, byla cítit frustrace, nespokojenost a velký tlak.

Právě tento moment překvapení přidal do celé situace otázky: „Co se vlastně děje? Odkud to vzešlo? Proč to vzešlo? Proč se to tady objevilo?“

Příprava konstelace

Adéla: Takže my jsme si na úvod povídali o té situaci a zjistili jsme, kdo je v ní důležitý. Určili jsme, kteří lidé budou v té konstelaci. Byl tam ty, a kdo ještě?

V: Byla tam v podstatě celá nadřízená struktura. Nade mnou tři další lidé plus další kolegové:

• můj podřízený
• můj přímý nadřízený
• nadřízený mého nadřízeného
• a nejvýše postavený člověk ve firmě

Tohle bylo výchozí nastavení, protože jsem chtěl vědět, odkud a od koho přichází co. Chtěl jsem rozklíčovat a podívat se na ty vztahy.

Možná stojí za zmínku i otázka, proč jsem chtěl dělat konstelaci. Viděl jsem tvoje webovky, kde byl obecný popis konstelací. Směřovalo to hodně do osobní roviny, o vztazích a osobních otázkách. Zmiňovala jsi, že je to univerzální přístup použitelný na řešení jakékoliv situace.

Tak jsem si pocitově, intuitivně řekl, že tohle je cesta. To, co jsem popisoval, bylo hodně o vztazích ve firmě, kdy jsem netušil, co se děje. Bylo v tom zapojeno hodně lidí a já jsem chtěl vidět, odkud to pramení.

Chtěl jsem zjistit:

• S čím souvisí celá ta situace a úkol, který jsem dostal?
• S kým to souvisí?
• Jakou roli hrají osoby, vztahy, obavy?
• Je tam nějaká jiná situace, do které nevidím?

• Chtěl jsem se na to podívat tímto pohledem a uvidět, co se mi otevře.

Adéla: Já vždycky vysvětluji, že konstelace nezasahuje do života druhých lidí, ukazuje, jak máš v sobě ty nastavené různé energie nebo emoce vůči lidem, se kterými se potkáváš. Konstelace ti to může ukázat, abys v tom získal orientaci a pak uměl reagovat z nadhledu.

Lidé v konstelaci jsou postavy, které nám pomáhají, abys získal nadhled. Takže my jsme rozestavili ty lidi pomocí symbolů, jak jsme říkali. Co se dělo pak?

Průběh a výsledky konstelace

V: S tou zkušeností, kterou mám, bych to dnes popisoval tak, že jsem součástí nějakého systému ve firmě. Je jedno, jestli se díváme na systém mého osobního života (rodinu, příbuzné, kamarády) nebo na jiný systém, kde hraji nějakou roli.

Je to všechno o náhledu – jak vnímám ten systém, jaká je tam dynamika mezi jednotlivými osobami, jaké jsou tam emoce, vztahy, jak kdo nahlíží na koho.

A přineslo mi to klid, protože když jsem se ocitl v tom rozestavení systému pomocí symbolů v konstelaci, potvrdilo se mi, že to není nic osobního. Je to o nějakých postojích, emocích, vztazích mezi lidmi, kteří tam stáli, ale v zásadě to nemělo nic společného se mnou.

Když jsem se na to díval z odstupu a vstoupil do konstelace i na místo jednotlivých aktérů – jejich symbolů, ukázalo mi to, že ta situace se vůbec netýká toho, co jsem zmiňoval na začátku – mě osobně, co jsem udělal špatně, jak jsem nedokonalý, pomalý nebo nezkušený.

Spíš to souvisí s nějakým momentálním děním ve firmě, které se promítá v té struktuře až ke mně. A já jsem v té své pozici člověk, který je pro ty lidi v systému ten, kdo to má zařídit. Ale nemá to nic společného se mnou osobně. Je to důsledek nějaké dynamiky v té firmě, v tom systému.

Přineslo mi to:

• klid
• náhled na celou situaci
• uvědomění, že nemusím mít obavy, jestli udělám krok vpravo nebo vlevo
• pochopení, že je důležité udělat ten krok

• Není nutné si v hlavě dopředu hodnotit a obávat se, že něco pokazím.
• Pochopil jsem, že to nesouvisí vůbec se mnou, ale že je potřeba, aby se v tom úkolu začalo něco dít.

Oni spoléhají na mě, protože z těch lidí v systému zjevně vím nejlíp, jak to udělat. Naopak mi to dalo důvěru, že se na mě dívají optikou toho, že já jsem ten, kdo jim pomůže tu věc vyřešit. Takže najednou se z obav stala důvěra – taková ENERGETICKÁ TRANSFORMACE.

Prostorové uspořádání

Adéla: Ještě chci říct, že tam byl důležitý prostorový moment. Ty jsi mezi těmi lidmi, kteří byli rozestaveni v místnosti pomocí symbolů, přešel na jiné místo, do jiné pozice. Tam jsi už říkal, že se cítíš dobře a že tam na tebe neměly vliv ty energie, které ty další konstelační osoby přinášely, a nebyly úplně harmonické. Pamatuji si, že jsi našel své místo, na kterém ti bylo v tom prostoru dobře.

V: Řekl bych to tak, že člověk se občas ocitne v situaci, kdy je nevědomě součástí něčeho, co mu nenáleží, co probíhá mezi jinými lidmi. A mně to dalo příležitost posunout se mimo tyto vztahy.

To znamená nechat to, co se děje mezi osobou A a osobou B, těmto dvěma osobám a nebýt někde mezi tím – vystoupit z toho stranou.

Možná to zní abstraktně, ale konstelace tohle nabízí. Tam to člověk prožije fyzicky, reálně. Může hledat místo v systému, kde se cítí lépe. Nebo najde jiné místo, kde se cítí hůř, ale to je zase signál pro posun a hledání správného místa, kde najednou:

• obavy zmizí
• člověk se cítí lépe
• cítí se ukotvený, silný, pevný
• bez obav a negativních emocí

A člověk si sám může nahlédnout, kde se to nachází a jak se to změnilo oproti původnímu rozestavení. Je poměrně jednoduché si z toho vzít závěr, že je potřeba se posunout stranou, nepřekážet, nebýt uprostřed něčeho, co mu nenáleží.

Posunutí stranou přinese vnitřní klid, aniž by to někoho ovlivňovalo. Je to o vlastním náhledu celé situace a vztahů, které tam fungují.

Výsledný efekt

Adéla: Celý ten proces trval tak hodinku, možná hodinku a půl i s původním rozhovorem. Když si představíš, že bys šel spát v tom stavu, ve kterém jsi byl původně na začátku konstelace – jaká by byla tvoje noc a další ráno versus když jsme to spolu takhle nahlídli přes konstelaci? Jaký tam byl pro tebe rozdíl? Jak by se ti spalo bez té konstelace?

V: Spalo by se mi asi tak, jak to už znám. Neustále by se mi v hlavě točily myšlenky – jak to udělám, co udělám, proč se to děje, co se děje. Střídaly by se nesouvisející útržky, byl by to takový mentální kolotoč.

Byly by tam obavy, strach, mentální přemýšlení o tom, co mám udělat, jak to je správně, co se ode mě očekává, jak se zavděčím.

Kdežto po konstelaci to ze mě najednou spadlo. Už jsem to nemusel řešit, měl jsem v sobě vnitřní klid. Pochopil jsem: „Se mnou to nesouvisí, cesta je cíl. Je zřejmé, že ať udělám v dobré víře cokoliv k tomu, aby se splnil ten cíl, tak to bude správně.“

Můžu se uklidnit a soustředit s důvěrou v sebe a v tu situaci. Jdu správně, udělám nějaký první krok, udělám druhý krok, a ty kroky přicházejí, aniž bych musel o něčem pochybovat.

Uklidnil jsem se a v tom klidu přišla i ta inspirace – co je první krok, co je další krok. Začala se ukazovat cesta. Když člověk do toho nemotá emoce, které ho blokují, které berou koncentraci, když tam nejsou obavy a strach, tak se začne ukazovat cesta.

Adéla: Dá se říct, že i z dlouhodobějšího hlediska pociťuješ, že ti to řešení stále přináší užitek? Nejenom na jednu noc nebo na druhý den, ale že i vývoj toho projektu jde dobrou cestou?

V: Určitě. Najednou tam opravdu zmizela složka obav a můžu se soustředit na to, co dělám.

Od té doby uplynuly zhruba dva měsíce a už nebyla potřeba to řešit na úrovni nadřízených. Bylo tam několik momentů, kdy se ptali, jak to probíhá, co se děje. Ode mě přišla jen informace: „Toto je první krok, další kroky budou následovat takové a takové.“ Došlo tam k uklidnění situace.

Teď vnímám, že to má svůj průběh, že se to posouvá.

Role konstelační průvodkyně

Adéla: Mohl bys říct ještě o tom, čím jsem jako přispěla tomu celému? Co byl můj vstup, můj přínos?

V: V prvé řadě jsi mě vedla od začátku, co se má odehrát. Na úvod ses ptala, o co jde, co je ta situace, záležitost, kterou chci řešit.

Je strašně důležité si ujasnit, co vlastně řeším, na co se chci zeptat, co chci nahlédnout. Dávala jsi mi otázky, ptala ses, abych formuloval tu situaci, ten problém, což mi pomohlo dostat se k jádru věci.

A pak jsi na základě toho, co jsem na úvod formuloval, navrhla první krok – jak by mohl vypadat systém, který postavíme, na který se podíváme, kdo jsou osoby, které bychom tam chtěli dát.

Jak jsem to vnímal, z tvé strany šlo hlavně o intuitivní náhled – co je správný první krok. Nebyla jsi součástí problému ani situace, ale dokázala jsi navrhnout správný první krok do té konstelace.

Potom v průběhu konstelace ty věci vnímáš.

Byl jsem překvapen tím, jak to funguje – když se postaví zástupci ve formě symbolů a vytvoří se prvotní systém, je cítit ta dynamika. Ty cítíš, když vstoupíš do role jednotlivých zástupců, co se tam děje. Cítíš emoci, cítíš, jak ten člověk vnímá danou situaci.

A ještě víc jsem byl překvapen, když jsi mě vybídla, ať do těch rolí vstoupím sám. Najednou jsem zjistil, že já to také vnímám. A to je na tom nejvíc překvapivé – že to není nic, co by nedokázal každý z nás.

Přivedla jsi mě k metodě, která je velmi jednoduchá, ale neobyčejně efektivní. Pokud budu řešit podobnou situaci – v podstatě pořád jde o to stejné, o mě v nějaké situaci, o moji emoci, můj strach, moji aktuální situaci – ať už osobně, pracovně nebo finančně, určitě toto bude způsob, který použiju k tomu, abych se na to podíval.

Adéla: Děkuji ti za sdílení a rozhovor.

Změnit úhel pohledu, uvolnit se a najít řešení pomocí INDIVIDUÁLNÍ KONSTELACE můžete najít i vy. Info ZDE.